Přesouváme se – toto je poslední příspěvek…

Ahoj všem, píšu tento příspěvek jako poslední na tomto blogu… 🙂 Ale ne proto, že bychom přestali psát, ale proto, že jsme se rozhodli přesunout na lépe zapamatovatelnou adresu… 🙂 Odedneška pokračujeme na www.rustspolecne.cz. Komu chodí informace na email, tak se zaregistrujte do nového newsletteru, protože tento již také končí. Budu se na vás všechny těšit na nových stránkách! A nezapomeňte na soutěž o puzzle, brzy končíme! 🙂

Reklamy

Facebookovská stránka a pěkný dáreček pro někoho z vás… :)

Je to pár měsíců, kdy jsem se rozhodla začít psát blog a založit facebookovskou stránku pro své kamarády. Přesto, že jsem doufala, že tato facebookovská stránka bude místem, které bude sloužit pro sdílení mnoha různých informací, pro výměnu názorů, jako místo inspirace pro rodiče a jejich děti, tak jsem nevěřila, že by se začali ke stránce přidávat lidé, které vlastně vůbec neznám a oni neznají mě.

Před několika dny jsme překročili hranici 100 přátel… 🙂 Mám z toho radost a trochu mě to popostrčilo k tomu, abych se zamyslela nad tím, zda pokračovat a jestli ano, tak jak… Po pár dnech přemýšlení jsem došla k tomu, že by se mi moc líbilo, když by se naplnila ta původní pěkná vize stránky, která bude zdrojem inspirace, informací a společných zážitků pro podobně naladěné rodiče, prarodiče a přátele našich nejmladších.   Další

Aktivity praktického života podle Marie Montessori

Děti již od malička koukají po dospělých a snaží se opakovat vše, co vidí. Chtějí se podílet na domácích pracích a chtějí se naučit většinu úkonů zvládnout bez asistence dospělého. Cvičení praktického života jsou velmi důležitým základem pro další rozvoj dítěte. Do této oblasti patří vše, co dospělý dělá mnohokrát denně – např. uklízení, oblékání, zdravení se s lidmi… Podle Marie Montessori děti nezajímá svět představ a fantazie, ale hlavně svět reálný, s praktickými zkušenostmi a informacemi, jak se v něm pohybovat. Děti si nepotřebují hrát „jako“, milují skutečné věci. Proto je baví přesypávat, přelívat, nalívat, zametat, utírat prach, čistit obuv, prostírat, stolovat, používat a skládat ubrousky, zapínat knoflíky, zip, zavazovat tkaničky atd.

Další

Smyslová výchova podle Marie Montessori

Cílem smyslové výchovy je dát dítěti možnost získat jasné a vědomé informace z prostředí, díky jeho smyslům a tím mu umožnit poznávat okolí a svět hlouběji a přesněji. Marie Montessori věřila, že dítě vnímá všemi svými smysly hned od narození. Svými smysly se dítě seznamuje se svým okolím, studuje ho. A díky těmto poznatkům mu potom začíná také rozumět. Dítě je takovým „smyslovým průzkumníkem“.  Děti se neučí tím, že my jim něco povídáme, ale jejich vlastními zkušenostmi, tím, že si mohou něco „ohmatat“. Děti jsou nejvíce otevřeni rozvíjení svých smyslů od 2 do 6 let. V tomto období je velmi důležité jim dávat co nejvíce možností rozvíjet všechny jejich smysly. Další

Opravdu umíme naslouchat?

Když už jsem byla poslední dny u toho tématu emocí, všímala jsem si svých reakcí na emoce u Kubíka a zjistila jsem, jak opravdu těžké je naslouchat nejen ušima, ale také srdcem, co mi chce říct. Doopravdy umět naslouchat a vcítit se je možná větší umění, než se zdá…

Nevím jak vy, ale když za mnou někdo přijde s nějakým problémem, s něčím, s čím se mi chce svěřit, s čím si neví rady, upadnu do hodně chybného přesvědčení, že ten člověk za mnou přišel proto, abych mu pomohla ten jeho problém vyřešit. Ale tak to přeci téměř nikdy není. Většině lidí je přece jasné, že my za ně jejich problémy nevyřešíme! Chodíme se svěřit ostatním hlavně proto, že chceme, aby nás někdo vyslechl, nebo abychom si mohli sami urovnat naše myšlenky tím, že je někomu řekneme, že o nich budeme moct mluvit. Když nám není fajn, chceme cítit porozumění, chceme mít pocit, že nás nebude nikdo kritizovat, ani hodnotit, ale že nás vyslechne, s otevřeným srdcem. Další

Cukr jako příčina slz a nerviček?

Před několika dny jsem četla článek o vlivu toho, co děti jedí, na jejich chování… Nedávala jsem tomu takovou důležitost, protože Kubí je většinou celkem bezproblémové klidné dítě. Tak že jsem článek hned vypustila z hlavy. Poté jsem si na něj vzpomněla, když jsme byli u babičky a Kubí snědl cukru za pár hodin víc, než za předchozí týden a stalo se z něj dítě, které jsem nepoznávala…

Nechci tím říct, že byl nějak otřesný… 🙂 Byl celkem v pohodě, jen byl rozjetý na plné obrátky, ukrutně rychle ztrácel trpělivost, byl napnutý, střídali se mu nálady tak, že když by to byl dospělý, tak si řeknu, že na něčem jede… 😀 Teď samozřejmě nechci tvrdit, že to bylo způsobený jen cukrem v krvi… Určitě tam hrálo roli spousta věcí, každopádně mě to zarazilo, vzpomněla jsem si na již zmiňovaný článek a večer se k němu vrátila. Další

Můžeme našim dětem pomoct chápat jejich pocity a emoce?

Jako rodiče máme asi nejvíce možnost ovlivnit to, jak naše děti budou pracovat s emocemi, jak se k nim budou stavět, zda si je budou vůbec uvědomovat a zda jim budou nekontrolovatelně podléhat, či nikoliv… Kde jinde by se toto děti mohly lépe naučit, než v prostředí, kde je nikdo neohrožuje, kde se mohou otevřít a své emoce projevit? Ale jak jim můžeme pomoct my, kteří máme jistě sami co dělat  s emocemi? Někteří z nás se cítí vyloženě špatně, když někdo v jejich okolí své emoce projevuje, někdo si své nálady vůbec neuvědomuje, nedokáže je popsat, poznat jejich příčiny, jen třeba ví, že mu není úplně fajn… Někteří jsme až „přecitlivělí“… A jak se chováme k našim dětem, když začnou své emoce projevovat? Ignorujeme jejich pocity? Snažíme se zastavit jejich pláč? Nebo je naopak necháme projevit bez jakýchkoliv hranic? Další

Previous Older Entries